Rodinné právo patří mezi nejcitlivější právní odvětví vůbec. Nejde jen o právo samotné, ale především o velmi citlivé osobní záležitosti týkající se klientů.

Každý právník naší kanceláře se vždy za spolupráce s klientem snaží zmapovat situaci v rodině, přání klienta a provést ho všemi nezbytnými právními kroky. 

Naše kancelář má pak pro své klienty připraveny dotazníky za účelem zjištění veškerých relevantních skutečností týkajících se klienta, jeho manželství či dětí a majetku. Tyto dotazníky byly vypracovány Mgr. Danou Burdovu, která má 22 letou zkušenost při zastupování klientů v oblasti rodinného práva. 

Advokát je vázán mlčenlivostí, proto je dobré advokátovi (stejně jako lékaři) opravdu sdělit vše – ať to příjemné, tak i to nepříjemné. Každý právník naší kanceláře při první schůzce se snaží klientovi lidsky vysvětlit právní aspekty a možnosti, které dává právní řád, stejně tak se snažíme klientovi popsat postupy soudů a popis samotného řízení . 

 Každý rozvod je v zásadě bolestný a nepříjemný, o to těžší je situace v případě rozvodu manželství s nezletilými dětmi. Po právní stránce je třeba nejprve před samotným rozvodem manželství soudním rozhodnutím upravit poměry k nezl. dítěti, tedy to, u koho bude dítě v péči a jak druhý z rodičů bude přispívat na jeho výživu či jak se bude se svým dítětem vídat. V této fázi hraje roli řada aspektů, od věku dítěte, zázemí rodičů, jejich výchovné předpoklady, celková majetková situace atd.

Při ilustraci klientům, aby měli alespoň základní rámec toho, co mohou očekávat, níže pak uvádíme jen velmi stručný právní rámec. 

 Právní rámec 

Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Kromě práv a povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti je třeba řešit rovněž otázku vyživovací povinnosti, tj. stanovit, jakým způsobem ten který z rodičů bude svou vyživovací povinnost plnit a v jakém rozsahu. 

Vždy je pak prioritní zájem dítěte, který je předním hlediskem v rámci rozhodování soudu ve věci týkající se nezl. dítěte. Dítě je pak v řízení zastoupeno opatrovníkem, kdy soud jmenuje opatrovníkem zpravidla orgán sociálně – právní ochrany dětí. 

Dle ust. § 906 NOZ – má-li být rozhodnuto o rozvodu manželství rodičů dítěte, soud nejprve určí, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat, a to s uvážením zájmu dítěte; s tímto zřetelem se od souhlasného stanoviska rodičů soud odchýlí jen tehdy, vyžaduje-li to zájem dítěte. Soud vezme v úvahu nejen vztah dítěte ke každému z rodičů, ale také jeho vztah k sourozencům, popřípadě i k prarodičům. 

Soud může rozhodnout i tak, že schválí dohodu rodičů, ledaže je zřejmé, že dohodnutý způsob výkonu rodičovské odpovědnosti není v souladu se zájmem dítěte.

Formy péče

Soud může svěřit dítě

• do péče jednoho z rodičů, nebo 
• do střídavé péče, nebo 
• do společné péče 

soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili.

 Při rozhodování o svěření do péče soud rozhoduje tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmu dítěte. Soud přitom bere ohled 

• na osobnost dítěte, zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů
• na citovou orientaci a zázemí dítěte, 
• na výchovné schopnosti každého z rodičů, 
• na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít, 
• na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám. 

Soud vezme vždy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje.

 Soud při rozhodování o svěření dítěte do péče dbá rovněž na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti, dále soud bere zřetel rovněž ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem.

Soud také před rozhodnutím, které se dítěte týká, poskytne dítěti potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor a v řízení, jehož účastníkem je nezl. dítě, soud postupuje tak, aby byl zjištěn jeho názor, přičemž se předpokládá, že dítě starší 12 let je schopno informace přijmout a takový názor si vytvořit. Nicméně je to vždy adhoc na osobnosti konkrétního dítěte –  závisí na tom, zda je schopno situaci pochopit, kdy takového pochopení může být schopno i dítě ve věku 7 let. 

Ke zmapování situace v rodině s aspektem na shora uvedené má naše kancelář vypracován dotazník tak, abychom mohli tuto situaci zmapovat. Tento dotazník pak zahrnuje dotazy, jejichž zodpovězení je pro každého advokáta nutné v rámci odůvodněných potřeb nezletilého dítěte a majetkových poměrů osoby povinné, tedy té, která bude hradit výživné. 

Jak shora uvedeno, kromě práv a povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti je třeba řešit rovněž otázku vyživovací povinnosti, tj. stanovit, jakým způsobem ten který z rodičů bude svou vyživovací povinnost plnit a v jakém rozsahu. 

 Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné

– odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, přičemž ale životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

– schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

 

Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

Dle ust. § 916 NOZ – Neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.

Vyživovací povinnost k dítěti není závislá na nabytí zletilosti dítěte, ale na jeho schopnosti se samo živit. Není součástí rodičovské zodpovědnosti. 

Za odůvodněnou potřebu dítěte lze považovat i tvorbu úspor. Také je možné, aby soud rozhodl o úrocích z prodlení z placení jednotlivých dávek výživného. Poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte, byť je např. hrazeno k rukám jednoho z rodičů a o správě takto poskytnutých částek platí obecná pravidla o jmění dítěte a hospodaření s ním. 

Výživné lze přiznat i za dobu nejdéle tří let zpět od podání návrhu, v případě, že již existuje rozhodnutí, pak od doby, co se změnily poměry, opět vždy nejdéle tři roky zpětně, přičemž spotřebované výživné se nevrací. 

V případě, že se změní poměry za nichž soud původně rozhodoval, lze kdykoliv požádat soud o změnu takového rozsudku. Změna poměrů může nastat jak u rodičů (další vyživovací povinnost na straně toho kterého rodiče, podstatné zvýšení příjmů), tak i na straně dítěte (např. v odůvodněných potřebách dítěte – např. nárůst potřeb v případě začínající docházky do základní školy nebo může vyvstat potřeba změnit formu péče tak, aby byla v zájmu dítěte při zohlednění všech okolností případu).