Výživné

Vyživovací vztahy jsou projevem rodinné solidarity. Výživné lze přiznat, pokud osoba oprávněná není schopna se sama živit. Jde o zákonnou povinnost osoby povinné ve vztahu k osobě oprávněné.

Lze ji rozdělit na několik okruhů

  • Vyživovací povinnost mezi předky a potomky
  • Vyživovací povinnost mezi manžely
  • Vyživovací povinnost mezi rozvedenými manžely
  • Vyživovací povinnost vzdálenějších příbuzných pokud své povinnosti nemohou dostát bližší příbuzní
  • Lze sem i systémově zařadit výživné a zajištění úhrady některých nákladů neprovdané matce či právo některých osob na zaopatření

Při určování výše výživného jsou posuzována tři hlediska:

 

odůvodněné potřeby oprávněného, 

majetkové poměry oprávněného, 

schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného

U zkoumání schopností, možností a majetkových poměrů osoby povinné se také zkoumá, zda tato osoba se bez vážného důvodu nevzdala výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, případně zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. 

Výživné na nezl. dítě viz sekce nezl. dítě

Výživné mezi manžely

Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. V této souvislosti uvádíme, že manžel má právo na to, aby mu druhý manžel sdělil údaje o svých příjmech a stavu svého jmění, jakož i o svých stávajících i uvažovaných pracovních, studijních a podobných činnostech. 

Výživné rozvedeného manžela

Není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.

 

 Při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud na zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda 

  • si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka,
  • si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem,
  • se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost,
  • se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo
  • je dán jiný obdobně závažný důvod.

Z tohoto důvodu má naše kancelář naprosto ze stejných hledisek vypracován pro řádné zastupování dotazník, který mapuje danou situaci u konkrétního klienta. Tento dotazník následně společně s klientem vždy projdeme za účelem řádného zastupování klienta v této věci. 

Rozsah vyživovací povinnosti a způsob poskytování výživného se řídí dohodou manželů nebo rozvedených manželů; ujednají-li si, že se výživné nahradí odbytným, zanikne právo rozvedeného manžela na výživné poskytnutím odbytného. Na to každý advokát pamatuje zejména v případech, kdy dojde mezi manžely, resp. rozvedenými manžely, k dohodě o vypořádání společného jmění manželů a právě i výživného a bydlení. 

Výživné a zajištění úhrady některých nákladů neprovdané matce 

Záměrem je, aby byl zákonem garantován těhotné ženě, která není provdána, určitý příspěvek spojený s těhotenstvím a porodem po určitou dobu (po dobu dvou let od narození dítěte), a to v přiměřeném rozsahu. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.  Není podmínkou, aby spolu nežili ve společné domácnosti. Zpravidla toto je plněno dobrovolně, pokud nikoliv, rozhodne o uvedeném soud. 

Podotýkáme, že soud může na návrh těhotné ženy uložit muži, jehož otcovství je pravděpodobné, aby částku potřebnou na výživu a příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem poskytl předem.

Soud může rovněž na návrh těhotné ženy uložit muži, jehož otcovství je pravděpodobné, aby předem poskytl částku potřebnou k zajištění výživy dítěte po dobu, po kterou by ženě náležela jako zaměstnankyni podle jiného právního předpisu mateřská dovolená.